Vzpomínky narkomana Pavla (27): Chtěl jsem chcípnout, ale jsem srab!
Pervitin dělal Pavlovi společníka přes pět let. Nejprve se jen oťukávali, dohromady se dávali jen jednou za čas, hlavně na večírcích. Postupem času se z nich ale stala nerozlučná dvojka. Tenkrát začala Pavlova cesta do pekel. „Nejsem dost silnej, abych se toho zbavil,“ říkal si tehdy. Nakonec ale svůj boj vyhrál. Jako jeden z mála…
I když Pavel tvdí, že se s minulostí vyrovnal, tak nechtěl, aby ho na fotce někdo poznal. „Naši o drogách nevědí. Nechci, aby věděli, jak strašně jsem jim lhal,“ znělo jeho vysvětlení.
Blbej pokus
„Spousta lidí mi říkala, že perník (pervitin – pozn. redakce) je fakt dobrej, že je to jízda, na kterou nezapomenu. Tak jsem ho na jednom večírku zkusil a šňupnul si. A fakt to byla jízda. Skvělá zábava, spousta energie, najednou jsem měl obrovský sebevědomí. Těžko to k něčemu přirovnat. Je to jako když zažiješ skvělej sex. Taky si to chceš zase někdy zopakovat. A já jsem měl prachy, tak jsem to opakoval. Čím dál častěji.“
Skvělé období
„Docela dlouho to bylo prostě skvělý. Život byl jeden velkej mejdan, kterej skoro nikdy nekončil. S pervitinem je všechno hezčí – sex, klábosení s kámošem, mejdany, všechno… Přestal jsem šňupat, začal jsem si píchat, chodil jsem napumpovanej i do práce. Nakonec jsem si to bez perníku nedovedl představit. Přišlo mi, že bez něj je život příšerně nudnej, že se nic neděje. V týhle době se mi povedlo utratit všechny prachy, co jsem měl a taky spoustu půjčených peněz. Nekupoval jsem jen drogy, ale všechno možný. To těžko pochopíte. Šel jsem třeba po ulici a viděl ve vitríně cukrárny obrovskej dort. Musel jsem ho v tu chvíli mít! A tak jsem ho koupil, dvakrát do něj kousnul a pak ho celej vyhodil. Takhle jsem utrácel.“
Prachy došly
„V práci se do mě začali navážet, protože jsem toho fakt moc nedělal, navíc jsem občas do práce vůbec nechodil. Nakonec mě vyhodili. Chvilku jsem se potloukal po brigádách, jenže tam moc nevyděláte. Nakonec jsem začal pervitin i prodávat, abych vydělal prachy. Měl jsem svoje místo na Jiřikáči (náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze – pozn. redakce) a mobil, na kterej mi lidi volali. Jenže ani to mi nestačilo, tak jsem perník začal ředit, na tom se dal vydělat balík. Taky jsem občas kradl. Jídlo, oblečení, chlast, cigára…“
Stal se ze mě cvok
„Když jsem si píchnul, krásně jsem se bavil. Jenže pak přišly deprese a psychózy. Choval jsem se kvůli tomu jako idiot. Pořád jsem se někde schovával, měl jsem pocit, že na mě pořád všichni čumí. Když kolem projeli policajti, mohl jsem se zbláznit strachem. Někdy jsem se na ulici rozběhl a utíkal, protože jsem měl pocit, že mě někdo sleduje. Jasně že mě nikdo nesledoval.“
Lidi, já mizím!
„Měl jsem toho plný zuby, ale přestat nešlo, fakt ne. Pak jsem se jednoho dne sebral a odjel za poslední prachy vlakem do Indie. Říkal jsem si, že se tam z toho nějak dostanu, nebo tam chcípnu. Popravdě jsem si myslel, že už se nevrátím. Ze začátku jsem tam prožíval peklo a několikrát jsem chtěl spáchat sebevraždu. Ale jsem srab, nezvládl jsem to. V nejhorším mi tam pomohli úplně cizí lidé, to by se mi tady nestalo. Dostal jsem se z toho. Teď jsem zpátky a rok čistej. Venku z toho ale úplně nejsem, vím to. Když mi někdy přijde svět hnusnej a nudnej, tak si na perník vzpomenu.“
Děsivé svědectví
Takhle vás drogy změní za deset let!
Závislost na drogách člověka změní, jak psychicky, tak fyzicky. Následujících deset obrázků, které kolují na internetu, dokládá, jak vypadá změna člověka, který pravidelně bere pervitin, kokain nebo heroin ve velké míře. Pro informaci, na posledním obrázku je ženě přibližně 38 let. Že je i dnes naživu není pravděpodobné…
